Konec dovolené, první ranní budík, přeplněná e-mailová schránka a děti zpátky ve škole. Zářijový návrat do reality umí být pořádný náraz.

Vybrali jsme proto tři knihy, které vám s ním pomohou – jedna vás naučí ubrat, druhá na chvíli uniknout a třetí připomene, že léto nemusí skončit jen proto, že začala škola.

Čtyři tisíce týdnů – abyste se nezbláznili z toho, co všechno musíte stihnout
Rok v Provenci – když si chcete dovolenou ještě trochu prodloužit
Letní a podzimní Tradinář – abyste si přechod do podzimu trochu zpomalili

 Čtyři tisíce týdnů – Oliver Burkeman

Na návrat do práce a pocit, že musíte všechno stihnout

Po dovolené přijde realita: stovky e-mailů, schůzky, úkoly, domácnost, děti… a člověk má během pár dní pocit, že musí dohnat celý život. Právě proto je Burkemanova kniha skvělá zářijová volba. Místo dalšího návodu na ještě větší produktivitu připomíná, že náš čas je omezený a není možné stihnout všechno. Kniha nabízí trochu jiný pohled na time management a vede k tomu, abychom si vybrali, čemu svůj čas skutečně chceme věnovat.

👉 Kniha pro všechny, kteří už první zářijový týden nestíhají.

Recenze:
citronekodvedle: Nejhezčí pasáž je o rybáři a podnikateli. Rybář si žije poklidný život se svojí jednou loďkou je šikovný a daří se mu. Každý den může u moře popíjet vínko z přáteli a věnovat se rodině a hrát s nimi na hudební nástroje. Podnikatel zjistí jak je šikovný a začne mu vysvětlovat jak by měl rozšířit pole své působnosti, jak by měl nakoupit další lidé zaměstnat lidi a začít vydělávat velké peníze, vytvořit velkou korporaci. A rybář se ho ptá proč? A podnikatel mu odpoví aby se měl jednou dobře nemusel pracovat a mohl trávit čas s přáteli a rodinou. Na což se rybář usměje a řekne že to už přeci má.

Rok v Provenci – Peter Mayle

Dovolená možná skončila, ale v Provence může pokračovat dál – alespoň na 200 stranách

Co kdybyste místo návratu do práce po dovolené jednoduše… odjeli do Provence? Přesně takovou možnost nabízí Peter Mayle ve své autobiografické knize Rok v Provenci. A přestože od jejího prvního vydání uplynuly desítky let, jako literární únik od zářijového shonu funguje překvapivě dobře.

Největším lákadlem knihy není ani tak samotný příběh Mayleových, jako Provence. Slunce, levandule, víno, trhy, lanýže, dlouhé obědy a pomalé tempo života vytvářejí atmosféru, která je téměř hmatatelná.

Mayle navíc velmi dobře využívá kontrast mezi svým původním anglickým způsobem života a francouzským prostředím. Tam, kde by člověk čekal přesný termín dokončení rekonstrukce, dostane neurčité „příští týden“. Tam, kde by jinde stačila rychlá návštěva restaurace, se oběd promění v několikahodinovou událost. A právě to, co by v běžném životě mohlo být důvodem k nervům, autor proměňuje v humorné historky.

👉 Kniha pro ty, kteří se po návratu do práce potřebují ještě na chvíli někam ztratit.

Recenze:
Keyna Tuto knihu miluju, je tolik plná optimismu, laskavého humoru, dobrého jídla, vína, lanýžů, bodrých provensálských chlápků, slunce, ale i studeného mistrálu...nemám knize co vytknout, pokud někdo má rád Provence, ať už tam byl nebo po ní pouze touží ve svých snech, určitě nebude zklamán.

Letní a podzimní Tradinář – Martina Boledovičová, Martina Viktorie Kopecká

Na pomalý přechod z léta do podzimu

Kniha se vrací k tradicím spojeným s létem a začátkem podzimu – k domácímu životu, přírodě, jídlu a věcem, které nás nutí trochu zpomalit.

Je to dobrá protiváha k zářijovému „rychle zpátky do režimu“. Místo toho říká: nemusíte léto odstřihnout ze dne na den. Některé jeho rituály si můžete přenést i do podzimu. Kniha se letos objevila mezi aktuálně recenzovanými tituly.

👉 Protože léto nemusí skončit posledním dnem prázdnin.

Recenze:
helenah: Další z řady Tradinářů - další skvost. Kniha plná nádherných fotografií a nápadů a receptů a to vše je úplně přirozeně zasazeno do duchovního řádu, jaký tu byl a je... a kéž nadále zůstane. Paní farářka Martina totiž umí prostě a bez zbytečných zbožných frází vysvětlit význam jednotlivých svátků, které k této části roku patři . V tomto-stejně jako ve vánočním a jarním Tradináři může i nevěřící člověk pochopit a třeba přijmout za své to dobré co tradice přináší. Moc moc za tyto knihy děkuji.