Stephen King vs. Tim Robbins a Morgan Freeman. Co všechno se změnilo, když se nenápadná vězeňská novela proměnila v jeden z nejslavnějších filmů všech dob?

Když se v roce 1994 objevil v kinech film Vykoupení z věznice Shawshank, možná ještě nikdo netušil, že z něj jednou bude kultovní klasika. Příběh Andyho Dufresnea, který neprávem skončí ve vězení a dlouhé roky plánuje útěk, si získal diváky především díky Timu Robbinsovi, Morganu Freemanovi a příběhu o přátelství, naději a svobodě.

Jenže film režiséra Franka Darabonta má ještě jednu zajímavou vlastnost: přestože je považován za jednu z nejvěrnějších filmových adaptací Stephena Kinga, některé zásadní věci změnil.

Předlohou totiž není román, ale novela Rita Hayworth and Shawshank Redemption, kterou King vydal v roce 1982 ve sbírce Different Seasons jako jednu ze čtyř povídek. Kniha nesla podtitul Jaro, léto, podzim, zima a zmíněná novela zde představovala Léto
A některé rozdíly vás možná překvapí.

Red? Ve skutečnosti úplně jiný člověk

Největší změnou je postava Reda. Ve filmu ho nezapomenutelně ztvárnil Morgan Freeman. Je to elegantní, klidný muž, kterému vězni říkají Red a který dokáže „sehnat prakticky cokoliv“.

Jenže v Kingově novele je Red běloch s prošedivělými zrzavými vlasy. A právě od nich pochází jeho přezdívka.

Film tak udělal z Reda nejen jinak vypadající postavu, ale díky obsazení Morgana Freemana také člověka s trochu jinou energií. Herec dodal postavě klid, moudrost a důstojnost, které se staly jedním z hlavních důvodů, proč je filmový Red tak oblíbený.

 Tři vězeňští ředitelé místo jednoho

Samuel Norton v podání Boba Guntona je dnes synonymem pro zkorumpovaného ředitele Shawshanku. V knize ale Norton není jediným ředitelem věznice.

Během Andyho dlouhého pobytu se ve vězení vystřídá několik ředitelů. Norton je pouze jedním z nich. Film všechny tyto postavy spojil do jediné, aby měl Andy po celou dobu jednoho hlavního protivníka. Filmový Norton tak funguje mnohem lépe jako ústřední padouch.

A filmaři mu proto také dopřáli mnohem dramatičtější konec.

 Tahle slavná smrt v knize vůbec není

Pamatujete si, jak Norton po odhalení Andyho útěku zjistí, že jeho podvody vyplouvají na povrch, a nakonec spáchá sebevraždu? V knize se to nestane. Norton po odhalení své korupce jednoduše rezignuje a odchází v hanbě. Žádná pistole, žádná dramatická policejní razie, žádný poslední výstřel.

A Tommy? Ani ten v knize neumře

Tohle je jedna z největších změn celé adaptace. Ve filmu je Tommy Williams člověkem, který může dokázat Andyho nevinu. Když Norton zjistí, že Tommy ví o muži, který se přiznal k vraždě Andyho manželky a jejího milence, nechá ho zastřelit kapitánem Hadleym.

V novele je Tommyho osud úplně jiný. Norton ho nezabije. Místo toho mu nabídne přesun do věznice s mírnějším režimem výměnou za to, že bude mlčet. Tommy tedy přežije, ale Andy zůstává ve vězení.

Filmová verze je tak mnohem brutálnější – a zároveň poskytuje Andymu silnější důvod, proč se rozhodnout definitivně jednat.

 Brooksův příběh je ve filmu mnohem větší

Jedna z nejsmutnějších postav filmu? Brooks Hatlen.

Po desetiletích ve vězení je propuštěn na svobodu. Jenže svět venku je pro něj cizí. Nedokáže se přizpůsobit, začne se bát života mimo vězeňské zdi a nakonec spáchá sebevraždu.

Právě jeho příběh dokonale ukazuje, co znamená institucionalizace – člověk může být tak dlouho součástí systému, až se bez něj přestane obejít.

Jenže v novele má Brooks mnohem menší prostor. Jeho filmový příběh je do značné míry poskládaný z osudů několika vězňů z Kingovy předlohy.

Filmaři z něj vytvořili jednu z nejsilnějších vedlejších postav celého příběhu.

 Slavná scéna s operou? Tu King nenapsal

Jedna z nejkrásnějších scén filmu se odehraje ve chvíli, kdy Andy pustí vězňům přes vězeňský rozhlas Mozartovu operu. Na několik minut se celý Shawshank zastaví. Vězni i dozorci jen stojí a poslouchají.

Tahle scéna ale v novele vůbec není. Frank Darabont ji vytvořil speciálně pro film – a stal se z ní jeden z nejpamátnějších momentů celé adaptace. A také krásná vizuální metafora toho, že i člověk zavřený za zdmi věznice může být na chvíli absolutně svobodný.

 A největší rozdíl na konec

Konec filmu změnil předlohu možná nejzásadněji. Na konci filmu vidíme Reda na pláži v Zihuataneju, kde se konečně setká s Andym. Dva přátelé, kteří přežili Shawshank, se po letech znovu setkávají. Je to jeden z nejkrásnějších filmových happy endů vůbec.

Jenže v knize jejich setkání nevidíme. Red pouze ví, že Andy utekl do Mexika, a vydává se ho hledat. Konec zůstává mnohem otevřenější – není jisté, zda Andyho skutečně najde.

Filmový konec byl po prvních testovacích projekcích upraven tak, aby diváci dostali co nejvíce emocionální a jednoznačné zakončení.

A bylo to dobře.

Protože právě setkání Andyho a Reda na pláži dnes patří k nejsilnějším momentům celého filmu.

Kniha vs. film

Kniha je cyničtější a realističtější. Film je emotivnější a naplněný nadějí.

Stephen King vypráví především příběh o dlouhém čekání, přátelství a naději. Frank Darabont z něj vytvořil příběh, který je mnohem výrazněji postavený na emocích, nespravedlnosti, vykoupení a touze po svobodě.

Film také udělal z některých vedlejších postav mnohem výraznější charaktery – především z Brookse, Nortona nebo Tommyho.

A Morgan Freeman? Ten proměnil Reda v postavu, kterou si dnes už téměř nedokážeme představit jinak.

Verdikt: Pokud jste viděli Vykoupení z věznice Shawshank stokrát, dejte šanci i Kingově novele. Nečeká vás trochu jiný příběh – a právě to je na ní nejzajímavější. Zjistíte, jak málo někdy stačí změnit, aby se z dobré knihy stal film, na který se nezapomíná.